Messierův katalog a pozorování vzdálených objektů

Messierův katalog je seznam těch nejjasnějších galaxií, hvězdokup a mlhovin. Obsahuje až 110 objektů. Všechny objekty se označují písmenem M. Je to zkratka slova Messier. Např. M57 je Messier 57. Konkrétně je to prstencová planetární mlhovina v Lyře. V předminulém příspěvku jsem vložil fotku téhle planetární mlhoviny. Tak, teď když už víme co to je Messierův katalog můžete se pokusit najít a pozorovat ty nejjasnější. Potřebujete triedr o průměru čočky alespoň 50 mm. Ale úplně ideální by byl teleskop o průměru zrcadla 250 mm. Jen nečekejte obrovské zázraky. Tyto vzdálené objekty nebudou tak jasné a detailní jako z Hubbleova teleskopu. Třeba galaxii budete vidět spíše jako temný chomáček vaty s rameny (Na detaily záleží na jasnosti objektu a průměru zrcadla nebo čočky). Nejjasnější objekt viditelný z naší polokoule z Messierova katalogu je galaxie v Andromedě neboli M31. Tuto galaxii mám jako hlavní fotku blogu. Je to také nejvzdálenější objekt viditelný pouhým okem. A ta vzdálenost činí 2 500 000 světelných let! Tato galaxie je velice světelná ale kvůli tak obrovské vzdálenosti jde očima vidět jen jako temný nevýrazný ovál. Další zajímavý objekt je M42. Známější pod jménem Velká mlhovina v Orionu. S teleskopem o průměru alespoň 200 mm by jste mohli u těchto dvou objektů zahlédnout dokonce i barvy. M42 jde také vidět pohým okem jako rozmazaný bod pod pásem Orionu. Nejjasnější kulovou hvězdokupou z naší polokoule je M13 v souhvězdí Herkula. Je jen sotva viditelná pouhýma očima. S teleskopem o průměru 80 mm jde vidět jen jako šmouha. Ale s průměrem 200 mm lze už vidět i nejjasnější hvězdy z této hvězdokupy. I detaily už přibydou. Nebude to jen tmavá šmouha. Nejjasnější hvězdy půjdou rozeznat od ostatních. Detaily také přibydou. Polohy těchto objektů si můžete zjistit pomocí virtuálního planetária Stellarium které si stáhnete přímo do počítače. Klikněte na slovo Stellarium a zobrazí se vám stránka kde si tento program stáhnete. Příjemné, pěkné a zábavné pozorování vzdálených objektů Messierova katalogu!

M13

M42

M31

Teleskop o průměru 200mm

Messierův katalog těch nejjasnějších objektů

Objevování exoplanet a zajímavosti

Co to vlastně exoplaneta je? Je to planeta která obíhá kolem jiné hvězdy než Slunce. Tyto exoplanety hledá dalekohled Kepler na oběžné dráze kolem Slunce, a potom ještě Spitzer. Tyto 2 dalekohledy jsou mezi nejznámějšími kteří objevují exoplanety. Kepler jich objevil nejvíce. Tento dalekohled využívá tranzitní metodu k objevení expolanety. Planeta u jiné hvězdy přejde z našeho pohledu přes kotouček své mateřské hvězdy. A tím jak jas hvězdy malinko zeslábne zjistíme jestli tam exoplaneta je. A taky si myslím že čím déle tranzit trvá tak je planeta dále na oběžné dráze. A čím více hvězda zeslábne tak je planeta větší. Spitzer zase jako první zmapoval teplotu atmosféry exoplanety HD 189733 b. Je to dalekohled který pozoruje v infračerveném světle. Tento typ světla můžeme cítit na pokožce, protože je to teplo. A taky může některé extrémně horké exoplanety pozorovat přímo. Jejich teplota je totiž velice vysoká takže je Spitzer dokáže zachytit. Díky tak vysoké teplotě si myslíme že exoplanety jsou velice mladé a proto ještě nevychladly. Taky se proslavil Hubbleův teleskop tím že vyfotil hvězdu Fomalhaut vzdálenou cca 25 světelných let v souhvězdí jižní ryby. Vyfotografoval ji v blízké části infračerveného spektra a zahlédli jsme horký prachový disk obíhající hvězdu. Kousek před diskem byl bod. V rozmezí pár let se tento bodík pohl. A vypadá to jako by obíhal Fomalhaut! Takže tady máme další exoplanetu pozorovanou přímo. Dobrým kandidátem na exoplanetu která by mohla hostit život je Kepler 186-f. Je od Země vzdálen asi 490 světelných let což je docela daleko. Obíhá ve vzdálenosti 0,36 astronomické jednotky. Je to podobná vzdálenost planety Merkur. Proč hvězda neusmaží exoplanetu Kepler 186-f? Obíhá totiž u hvězdy o hmotnosti přibližně jedné půlky jednoho Slunce. A čím větší hmotnost hvězdy tak větší gravitace a čím větší gravitace tak tím větší stlačování hmoty a stlačování hmoty ovlivňuje teplotu. Hvězda o kolo Kepler 186-f obíhá je třídy M. Je to chladný červený trpaslík. Kepler 186-f je taky jen o něco větší než Země. Obíhá v obyvatelné zóně. Pokud by jste si představili naší obyvatelnou zónu tak by Kepler 186-f obíhal mezi Zemí a Marsem. Bez atmosféry by na planetě byla teplota hluboko pod bodem mrazu. Muselo by tam být taky hodně oxidu uhličitého který by dokázal vstřebat veškerou teplotu od hvězdy protože vydává jen 4,5 % záření našeho Slunce. Oxidu uhličitého by tam muselo být dobrých půl baru což není až tak špatné. Z hlediska teploty a oslunění by byl Kepler 186-f spíše hůře než ostatní exoplanety ale velikosti a obyvatelné zóně se nejvíce podobá Zemi. Exoplanety se řadí podle abecedy od doby objevu u hvězdy. Planeta objevená nejdříve se značí písmenkem b a písmenko "a" tam není protože to je hvězda. No a takhle to potom pokračuje až do písmena z. Tolik planet u jedné hvězdy zatím nebylo objeveno. např. Hvězda Kepler 186 má 5 planet. bude mít označení Kepler 186-b a následuje podle data objevu: Kepler186-c, Kepler186-d, Kepler186-e, Kepler186-f. Do lišty kde dávám zajímavé odkazy přibyl nový s názvem katalog exoplanet. Můžete se podívat na všechny dosud potvrzené exoplanety. A jestli budete chtít vědět více tak se mě zeptejte pomocí komentářů.

Teplota atmosféry HD 189733 b

Kepler 186-f v představách malíře

Srovnání našeho hvězdného systému a Keplera 186-f

Maketa dalekohledu Kepler

Dalekohled Spitzer

Obrázek pohybu Exoplanety Fomalhaut b

Slunce

Tak, začneme tím nejzákladnějším :-) . Slunce je hvězda. Je jedinou úplně prozkoumanou hvězdou a také na něm můžeme pozorovat detaily v podobě skvrn a solárních erupcích. Jeho povrch dosahuje teploty kolem 6000 K (Něco kolem 5700 °C). Země je od něj vzdálena v průměru 149 500 000 km (1 AU) a světlo od něj k nám dorazí za 8 minut a asi 20 sekund (podle mě :-) ). V mém úplně prvním příspěvku jsem tu psal o největší skvrně za posledních 10 let. Slunce se otáčí kolem své osy. (jedna otočka trvá cca 24 dnů) A ta proklatá skvrna na Slunci vydržela a udělala jednu otočku přímo pohledem zpátky k nám! Takže se obří skvrna zase vrací. Ale není už tak obrovská jak byla v minulosti. Jak víme že to je tatéž skvrna? Zkuste zapřemýšlet logicky. Tato skvrna se objevila na stejném místě jak byla před tím než se doplazila na odvrácenou stranu Slunce. A taky se objevila znovu za 12 dní což je půlka otočky Slunce. Doufám že jste to aspoň trošičku pochopili protože jsem na vysvětlování fakt velkej machr :-) . Slunce není jednolité. Má také svoje vrstvy jako Země (Výřez dole). Z fotosféry pochází veškeré světlo které dopadá na Zemi. Na této vrstvě jsou viditelné skvrny.
Slunce je také hvězda třídy G2 druhé generace. Svůj život ukončí v podobě planetární mlhoviny. Bylo by tak velké že by mohlo dokonce spolknout Zemi! Možná by mohlo vypadat podobně jako M57 v souhvězdí Lyry. Průměr M57 je přes 1,5 světelného roku. Mělo by se to stát za 5 miliard let. Takže se nemusíte obávat protože tady určitě už vůbec nebudeme. Planetární mlhovina není supernova. Hvězda neexploduje. Když se hvězda o hmotnosti méně než pěti Sluncí zvětšuje v podobu rudého obra, tak v důsledku své malé gravitace upustí velkou část své svrchní atmosféry přímo do vesmíru a zbyde jen velice horké a husté jádro které bude chladnout velice dlouho.

Slunce

Schéma vrstev

 

 Obří skvrna je ta vpravo co vypadá jako psí packa

M57

Jupiterovy měsíce

Jupiter má více jak 60 měsíců. Z toho jsou ale snadno viditelné dalekohledem jen 4. A to jsou Ganymed, Callisto, Io, a Europa. Ganymed je největším měsícem Sluneční soustavy. Je dokonce ještě větší než planeta Merkur. Io je jediným měsícem s velice aktivní sopečnou činností. Obíhá Jupiterovi nejblíže, takže na něj působí velice ale opravdu velice silné slapové síly. A jak ho gravitace natahuje a zase smršťuje tak vzniká teplo (To jsem psal v předminulém příspěvku). Díky tomu je velice aktivním tělesem. Europa je asi nejzajímavější z Jupiterových měsíců. Je velice vrásčitá. Jsou na ní vydět žíly ledu podobně jako na Enceladu ale netryská z nich led. Vědci spekulují že by mohla ukrývat oceán vody a ve vodě by se mohl vyskytnout život. Callisto je zase velice silně bombardována asteroidy. Proto má taky veliký počet impaktních kráterů.
Všem těmto čtyřem měsícům se přezdívá Gallileovské měsíčky. Objevil je totiž italský astronom Gallileo Gallilei.

Io

Callisto

Ganymed

Europa

Venuše

Tato planeta se nazývá Jitřenka nebo taky Večernice. Je to z toho důvodu že jde vidět nejdříve po západu Slunce a nejdéle do východu Slunce. Na Venuši je doslova obrovský tlak, asi tak 89 našich atmosfér! Takový tlak by vás okamžitě rozdrtil. Také zde panují velmi vysoké teploty. Teplota může na Venuši vystoupat až na 500 °C. Jakto že Venuše má tak vysokou teplotu? Je dokonce vyšší než teplota pocrvhu Merkuru. Přitom je mnohem dále než Merkur. (Merkur totiž nemá žádnou atmosféru a proto nemá žádné skleníkové plyny které by absorbovaly teplo ze Slunce.)  Způsobují to skleníkové plyny které nedovolí aby teplo z planety unikalo ven. Atmosféra se skládá skoro jen z oxidu uhličitého což je dobrý skleníkový plyn. Sluneční záření proniká na povrch planety a neustále ji zahřívá (Schéma dole). Taky nemá žádné měsíce. A ještě zajímavější je to že má rok delší než den! Slunce oběhne jednou za 225 dní. Kolem osy se otočí jednou za 243 dní! Také rotuje v opačém směru než ostatní planety. Otáčí se směrem na západ nikoliv na východ. Takže by venušané viděli vycházet Slunce na západě a zapadat na východě. Díky mrakům a velice husté atmosféře nemůžeme nahlédnout na její povrch. Proto musíme použít radarové vlny, pro které je atmosféra průhledná. Snímky radarem udělala sonda Magellan.

Venuše ve viditelném světle

Radarový snímek Venuše

Schéma skleníkového efektu

Saturn, Titan a Enceladus

Saturnovy prstence
zdroj:

Tato planeta je především zajímavá díky svému prstenci, no vlastně prstencům. Jeden celý prstenec tvoří více prstenců napíšu je podle vzdálenosti od Saturnu. Prstenec D který obíhá planetu nejblíže cca 60 000 km nad viditelnými oblaky, prstenec C, prstenec B, Cassiniho dělení (Mezera mezi prstenci viditelná dokonce i ze Země), prstenec A, prstenec F. Saturn dodneška obíhá funkční sonda Cassini a je taky jedinou planetou u které byl objeven šestiúhelníkový tvar pólu. Cassini Vypustila na měsíc Titan přistávací pouzdro Huygens (hajgens). Titan má jako jediný ze všech měsíců hustou atmosféru. Je dokonce o polovinu hustší než ta naše! Dokonce na jeho povrchu funguje i počasí ale ne takové jaké známe tady na Zemi, protože tam neprší voda ale metan a etan. Vědci se domnívají že metan mohl hrát hlavní roli ke vzniku života na Zemi. Proto vědce tenhle měsíc velice zajímá. Navíc taky kapky nepadají tak rychle jako u nás ale padají velice pomalu. Je to způsobeno jeho slabou gravitací která atmosféru jen tak tak udrží. Pouzdro Huygens vydrželo fungovat jen několik hodin ale přineslo velice zajímavá měření a snímky při vstupu do atmosféry. Také nemůžeme nahlédnout na Titanův povrch. Stejně jako na Venuši jsou velice hustá oblaka, tak tady najdeme v atmosféře hustý smog. Ten právěže nepropouští viditelné světlo. Můžeme vidět jen jeho oblaka. Stačilo použít rádiové vlny které projdou přes hustý smog. Jen díky tomu zhruba známe jeho povrch. Titan je také proměnlivé těleso. Někdy se stalo to že se jezera metanu naplňovala metanem a pak zase ustupovala. To vám nemusí připadat zajímavé, že? Tak víte co udivilo mě? To že na Titanu prší jen jednou za 1000 let! No a potom tu máme měsíc Enceladus. Jeho průměr činí jen přes 500 km. Tak si asi říkáte že by jste tam žádný život nehledali že? Ale mýlíte se. Na Enceladu se vyskytují žíly zamrzlé vody takzvané Tygří Drápy ze kterých tryskají erupce zmrzlé vody. přitom by měl Enceladus už dávno vychladnout! Způsobují to slapové síly mezi Saturnem a Enceladem. Představte si to tak že gravitace Saturna deformuje povrch měsíce. Když se měsíc přiblíží tak se doslova natáhne jeho povrch k Saturnu a bude z něj ovál (Samozřejmě že jako ovál vypadat nebude, protože rozdíly nejsou tak velké). A když se vzdaluje tak se vrací do původního tvaru, takže jednotlive vrstvy (kůra, plášť, atd.) o sebe třou. A co vzniká při tření? No přece teplo. A to teplo rozžhavuje Enceladus. Díky tomu potom vzniká tlak a voda vystřelí ven. Enceladus má tak slabou gravitaci že většina materiálu odletí do vesmíru. Zbytek spadne na povrch. Enceladus je také tělesem který má největší albedo. A tím pádem je nejjasnějším tělesem Sluneční soustavy.

Saturn
zdroj

Výtrysk vodního ledu na Enceladu
zdroj

Enceladus
zdroj

Titan
zdroj

Saturnův šestiúhelníkový severní pól
zdroj

        Největší skvrna na Slunci za posledních 10 let už mizí

Skvrna která se tu objevila nedávno už mizí. Je (no spíš byla) tak velká že šla vidět i pouhýma očima. Někdy byla větší než samotný Jupiter což bych neočekával ani já a to jsem trochu zkušený pozorovatel a znalec. Jenomže kvůli obrovské zářivosti Slunce je potřeba použít nějaké ty filtry a už vůbec se nesmíme dívat dalekohledem přímo na Slunce!!! Jinak bychom jsme si mohli vážně poškodit zrak. Nebo ho ztratit úplně. Pro pozorování bez dalekohledu by stačily normální Sluneční brýle které se dají sehnat v planeráriu (Já jsem je sehnal u stánku se suvenýry v hvězdárně a planetáriu Brno). A na dalekohledy se používají speciální fólie které jednoduše natáhnete přes otvor v tubusu (Reflektory) nebo přes čočku (Refraktory). Na téhle fotce (Obrázek vlevo dole) kde vidíte jak se skvrna ztrácí na druhou stranu Slunce. Tento obrázek byl vytvořen sondou SDO. Před pár dny byla skvrna větší. Já jsem měl šanci ji dnes pozorovat ale nemám Sluneční fólii na můj teleskop takže jsem neměl šanci ji vyfotografovat. Ale mám Sluneční brýle takže jsem ji velice dobře viděl. Ale jen na pár sekund. Pak se zase zatáhlo (Obrázek vpravo dole).

Mraky dokáží znemožnit všechna pozorování :-)

Snímek sondy SDO - 27.10.2014