Úplné zatmění Měsíce 28.9. 2015

Mám tu malé upozornění pro astronomy a pro ty kteří chtějí vidět zatmění také. Mám tu pro vás dobrou zprávu. Bude viditelné z celé České republiky a navíc se tak stane ve sváteční den, takže většina lidí bude mít volno. No, a to už nám zbývá jen to zatraceně nevytpytatelné počasí. A hlavně neprospěte celou noc! Doporučil bych vám si zdřímnout pár hodin přes den a bude se vám potom brzy ráno lépe vstávat. Mě se párkrát stalo to, že mě vzbudil budík a po vypnutí budíku jsem zase usl. No, ale teď k věci. Všechny fáze zatmění budou trvat od 2:10 až do 7 hodin. Dám sem tabulku. FÁZE KTERÉ JSOU OZNAČENÉ TOUTO HVĚZDIČKOU * NEJSOU POZOROVATELNÉ OČIMA!

Pro trpělivé bych doporučil pozorovat od 3:07 ráno, protože v té době začne ubývání srpku. Úplné zatmění začne ve 4:10 ráno. A kdy skončíte s pozorováním záleží jen na vás ;-)

Částečné zatmění Slunce 20.3. 2015

Tak na tohle jsem čekal již celé roky. Šlo o neuvěřitelný zážitek, který mám už na celý život. Něco tomu ale chybělo. Ono to totiž nebylo úplné zatmění Slunce, to totiž bylo na Islandu a já jsem tam kvůli škole nemohl letět. Ale i tak jsem rád že mi vyšlo počasí. Nebe úplně bez mráčků! Zatmění začínalo kolem půl desáté a já už ve čtvrt na deset vytáhl teleskop a nedočkavě jsem čekal a čekal. Pět minut po půl desáté jsem si říkal že mám snad problém s teleskopem, ale Měsíc začínal přecházet přes Slunce a ten dvou a půl hodinový okamžik již začal! Z toho úžasu jsem tam seděl u teleskopu jako trubka a stále hledal co s tím teleskopem sakra může být. A vážně! Bylo to částečné zatmění Slunce! Vypadalo to jako kdyby jste vzali papír do tvaru kolečka a ustříhli by jste jeho nejzažší konec. Měli by jste z toho ultraúzkou vázu. Nějak takhle vypadal začátek. Nevypadá to, že bych to fotil ze začátku, jenže z toho jak jsem čučel jako trubka se mi nechtělo jít pro foťák.                                                                                                                                                               

Měsíc stále dál pokračoval po kotoučku Slunce. Když byl Měsíc už v půlce své cesty přes Sluneční kotouč, tak se na blízké krajině zdálo..... něco divného. Byl to veliký nezvyk, ale světlo ze Slunce se mi zdálo nějaké mnohem slabší. A kdo za to mohl? No přece Měsíc! Asi pět minut před půl jedenáctou jsem zahájil exkurzi. Každý kdo měl to štěstí a šel kolem mého baráku, tak jsem se zeptal (spíše moje mamka, protože jsem se styděl) jestli nechtějí vidět částečné zatmění Slunce. Přišlo asi 8 lidí. Všichni ten můj teleskop chválili. Ještě asi 20 před maximem částečného zatmění jsem si všiml jedné Sluneční skvrny, která byla těsně u tmavého Měsíčního kotoučku. Nebudu vám to popisovat, takže vám to radši ukážu, protože jsem to vyfotil :-) .

Tak a v 10:42 nastalo maximum zatmění. V té době opravdu šlo poznat na okolní krajině velmi zeslabený svit Slunce. Pak jsem se podíval a skvrna nikde. Vzduch se na denní seeing téměř nehýbal, takže jsem měl dokonalý obraz a šlo vidět že Měsíc není dokonale kulatý, ale kostrbatý. Zvláštní a to jsem taky vyfotil. Dokonalá fotka že? 

Pak už Měsíc měnil svoji pozici až úplně opustil Sluneční kotouček což bylo něco kolem dvanácté. Nafotil jsem celý průběh zatmění. Jednotlivé fotky si můžete prohlédnout zde, a animaci zde. Zážitek opravdu na celý život. V roce 2026 bude úplné zatmění Slunce. Bohužel ne tady, ale museli by jste si zaletět do Grónska nebo do Španělska.

Je libo kometu? Konkrétně jde o C/2014 Q2 neboli Lovejoy

Právě teď začíná období viditelnosti této komety! Lovejoy již byla u Slunce několikrát a průlety přežila. Tato kometa byla objevena 17. srpna. V té době si astronomové mysleli že těžko dosáhne velké jasnosti. Z počátku předpovídali jedenáctou magnitudu. Zatím ale byla dráha komety velice nepřesná. Postupem času se dráha stále zpřesňovala. Do té doby se předpokládané maximum zvyšovalo. Nejdříve astronomové slibovali devátou až osmou magnitudu. Potom to byla sedmá až šestá a teď kdy ten článek píšu má přesných 4.9 mag.! Omlouvám se že se někdy vyjadřuji jako robot. Jenže mě to jinak nejde :-) . Takže to znamená že Lovejoy je viditelná i pouhým okem jako šmouha! Potom jsem vzal mého obra dobsona a vyrazil jsem na lov komety C/2014 Q2 Lovejoy. Našel jsem ji v hledáčku a zaměřil ji v teleskopu. Byla doslova nádherná! Uprostřed byla malinká tečka. To bylo její jádro, a to jádro obklopovala obrovská koule plynu a prachu. Škoda že jsem nemohl vidět její ohon (lidově řečeno "ocásek") Protože ohon je velice málo světelný a lze ho dosáhnout jen s delšími expozičními časy u fotoaparátů. Dám sem mapu na které by jste mohli kometu vyhledat. Dám vám jednu radu. Vezměte si malý triedr. Uvidíte toho víc. Ať vám to vyjde tak jako mě. Jen škoda že tato mapa bude platit už jen pár dnů protože já blbec jsem o ní zapomněl napsat dřív. Po celé mapě se táhne žlutá čára a na ní jsou jednotlivé body. Vzdálenost jednoho bodu k druhému je ta vzdálenost o kterou se kometa pohne o jeden den. Ob dva nebo tři body je napsané datum. Čerpal jsem z astro.cz

Lovejoy je velice nádherná.

Mapa polohy Lovejoy

Messierův katalog a pozorování vzdálených objektů

Messierův katalog je seznam těch nejjasnějších galaxií, hvězdokup a mlhovin. Obsahuje až 110 objektů. Všechny objekty se označují písmenem M. Je to zkratka slova Messier. Např. M57 je Messier 57. Konkrétně je to prstencová planetární mlhovina v Lyře. V předminulém příspěvku jsem vložil fotku téhle planetární mlhoviny. Tak, teď když už víme co to je Messierův katalog můžete se pokusit najít a pozorovat ty nejjasnější. Potřebujete triedr o průměru čočky alespoň 50 mm. Ale úplně ideální by byl teleskop o průměru zrcadla 250 mm. Jen nečekejte obrovské zázraky. Tyto vzdálené objekty nebudou tak jasné a detailní jako z Hubbleova teleskopu. Třeba galaxii budete vidět spíše jako temný chomáček vaty s rameny (Na detaily záleží na jasnosti objektu a průměru zrcadla nebo čočky). Nejjasnější objekt viditelný z naší polokoule z Messierova katalogu je galaxie v Andromedě neboli M31. Tuto galaxii mám jako hlavní fotku blogu. Je to také nejvzdálenější objekt viditelný pouhým okem. A ta vzdálenost činí 2 500 000 světelných let! Tato galaxie je velice světelná ale kvůli tak obrovské vzdálenosti jde očima vidět jen jako temný nevýrazný ovál. Další zajímavý objekt je M42. Známější pod jménem Velká mlhovina v Orionu. S teleskopem o průměru alespoň 200 mm by jste mohli u těchto dvou objektů zahlédnout dokonce i barvy. M42 jde také vidět pohým okem jako rozmazaný bod pod pásem Orionu. Nejjasnější kulovou hvězdokupou z naší polokoule je M13 v souhvězdí Herkula. Je jen sotva viditelná pouhýma očima. S teleskopem o průměru 80 mm jde vidět jen jako šmouha. Ale s průměrem 200 mm lze už vidět i nejjasnější hvězdy z této hvězdokupy. I detaily už přibydou. Nebude to jen tmavá šmouha. Nejjasnější hvězdy půjdou rozeznat od ostatních. Detaily také přibydou. Polohy těchto objektů si můžete zjistit pomocí virtuálního planetária Stellarium které si stáhnete přímo do počítače. Klikněte na slovo Stellarium a zobrazí se vám stránka kde si tento program stáhnete. Příjemné, pěkné a zábavné pozorování vzdálených objektů Messierova katalogu!

M13

M42

M31

Teleskop o průměru 200mm

Messierův katalog těch nejjasnějších objektů

Objevování exoplanet a zajímavosti

Co to vlastně exoplaneta je? Je to planeta která obíhá kolem jiné hvězdy než Slunce. Tyto exoplanety hledá dalekohled Kepler na oběžné dráze kolem Slunce, a potom ještě Spitzer. Tyto 2 dalekohledy jsou mezi nejznámějšími kteří objevují exoplanety. Kepler jich objevil nejvíce. Tento dalekohled využívá tranzitní metodu k objevení expolanety. Planeta u jiné hvězdy přejde z našeho pohledu přes kotouček své mateřské hvězdy. A tím jak jas hvězdy malinko zeslábne zjistíme jestli tam exoplaneta je. A taky si myslím že čím déle tranzit trvá tak je planeta dále na oběžné dráze. A čím více hvězda zeslábne tak je planeta větší. Spitzer zase jako první zmapoval teplotu atmosféry exoplanety HD 189733 b. Je to dalekohled který pozoruje v infračerveném světle. Tento typ světla můžeme cítit na pokožce, protože je to teplo. A taky může některé extrémně horké exoplanety pozorovat přímo. Jejich teplota je totiž velice vysoká takže je Spitzer dokáže zachytit. Díky tak vysoké teplotě si myslíme že exoplanety jsou velice mladé a proto ještě nevychladly. Taky se proslavil Hubbleův teleskop tím že vyfotil hvězdu Fomalhaut vzdálenou cca 25 světelných let v souhvězdí jižní ryby. Vyfotografoval ji v blízké části infračerveného spektra a zahlédli jsme horký prachový disk obíhající hvězdu. Kousek před diskem byl bod. V rozmezí pár let se tento bodík pohl. A vypadá to jako by obíhal Fomalhaut! Takže tady máme další exoplanetu pozorovanou přímo. Dobrým kandidátem na exoplanetu která by mohla hostit život je Kepler 186-f. Je od Země vzdálen asi 490 světelných let což je docela daleko. Obíhá ve vzdálenosti 0,36 astronomické jednotky. Je to podobná vzdálenost planety Merkur. Proč hvězda neusmaží exoplanetu Kepler 186-f? Obíhá totiž u hvězdy o hmotnosti přibližně jedné půlky jednoho Slunce. A čím větší hmotnost hvězdy tak větší gravitace a čím větší gravitace tak tím větší stlačování hmoty a stlačování hmoty ovlivňuje teplotu. Hvězda o kolo Kepler 186-f obíhá je třídy M. Je to chladný červený trpaslík. Kepler 186-f je taky jen o něco větší než Země. Obíhá v obyvatelné zóně. Pokud by jste si představili naší obyvatelnou zónu tak by Kepler 186-f obíhal mezi Zemí a Marsem. Bez atmosféry by na planetě byla teplota hluboko pod bodem mrazu. Muselo by tam být taky hodně oxidu uhličitého který by dokázal vstřebat veškerou teplotu od hvězdy protože vydává jen 4,5 % záření našeho Slunce. Oxidu uhličitého by tam muselo být dobrých půl baru což není až tak špatné. Z hlediska teploty a oslunění by byl Kepler 186-f spíše hůře než ostatní exoplanety ale velikosti a obyvatelné zóně se nejvíce podobá Zemi. Exoplanety se řadí podle abecedy od doby objevu u hvězdy. Planeta objevená nejdříve se značí písmenkem b a písmenko "a" tam není protože to je hvězda. No a takhle to potom pokračuje až do písmena z. Tolik planet u jedné hvězdy zatím nebylo objeveno. např. Hvězda Kepler 186 má 5 planet. bude mít označení Kepler 186-b a následuje podle data objevu: Kepler186-c, Kepler186-d, Kepler186-e, Kepler186-f. Do lišty kde dávám zajímavé odkazy přibyl nový s názvem katalog exoplanet. Můžete se podívat na všechny dosud potvrzené exoplanety. A jestli budete chtít vědět více tak se mě zeptejte pomocí komentářů.

Teplota atmosféry HD 189733 b

Kepler 186-f v představách malíře

Srovnání našeho hvězdného systému a Keplera 186-f

Maketa dalekohledu Kepler

Dalekohled Spitzer

Obrázek pohybu Exoplanety Fomalhaut b

Slunce

Tak, začneme tím nejzákladnějším :-) . Slunce je hvězda. Je jedinou úplně prozkoumanou hvězdou a také na něm můžeme pozorovat detaily v podobě skvrn a solárních erupcích. Jeho povrch dosahuje teploty kolem 6000 K (Něco kolem 5700 °C). Země je od něj vzdálena v průměru 149 500 000 km (1 AU) a světlo od něj k nám dorazí za 8 minut a asi 20 sekund (podle mě :-) ). V mém úplně prvním příspěvku jsem tu psal o největší skvrně za posledních 10 let. Slunce se otáčí kolem své osy. (jedna otočka trvá cca 24 dnů) A ta proklatá skvrna na Slunci vydržela a udělala jednu otočku přímo pohledem zpátky k nám! Takže se obří skvrna zase vrací. Ale není už tak obrovská jak byla v minulosti. Jak víme že to je tatéž skvrna? Zkuste zapřemýšlet logicky. Tato skvrna se objevila na stejném místě jak byla před tím než se doplazila na odvrácenou stranu Slunce. A taky se objevila znovu za 12 dní což je půlka otočky Slunce. Doufám že jste to aspoň trošičku pochopili protože jsem na vysvětlování fakt velkej machr :-) . Slunce není jednolité. Má také svoje vrstvy jako Země (Výřez dole). Z fotosféry pochází veškeré světlo které dopadá na Zemi. Na této vrstvě jsou viditelné skvrny.
Slunce je také hvězda třídy G2 druhé generace. Svůj život ukončí v podobě planetární mlhoviny. Bylo by tak velké že by mohlo dokonce spolknout Zemi! Možná by mohlo vypadat podobně jako M57 v souhvězdí Lyry. Průměr M57 je přes 1,5 světelného roku. Mělo by se to stát za 5 miliard let. Takže se nemusíte obávat protože tady určitě už vůbec nebudeme. Planetární mlhovina není supernova. Hvězda neexploduje. Když se hvězda o hmotnosti méně než pěti Sluncí zvětšuje v podobu rudého obra, tak v důsledku své malé gravitace upustí velkou část své svrchní atmosféry přímo do vesmíru a zbyde jen velice horké a husté jádro které bude chladnout velice dlouho.

Slunce

Schéma vrstev

 

 Obří skvrna je ta vpravo co vypadá jako psí packa

M57

Jupiterovy měsíce

Jupiter má více jak 60 měsíců. Z toho jsou ale snadno viditelné dalekohledem jen 4. A to jsou Ganymed, Callisto, Io, a Europa. Ganymed je největším měsícem Sluneční soustavy. Je dokonce ještě větší než planeta Merkur. Io je jediným měsícem s velice aktivní sopečnou činností. Obíhá Jupiterovi nejblíže, takže na něj působí velice ale opravdu velice silné slapové síly. A jak ho gravitace natahuje a zase smršťuje tak vzniká teplo (To jsem psal v předminulém příspěvku). Díky tomu je velice aktivním tělesem. Europa je asi nejzajímavější z Jupiterových měsíců. Je velice vrásčitá. Jsou na ní vydět žíly ledu podobně jako na Enceladu ale netryská z nich led. Vědci spekulují že by mohla ukrývat oceán vody a ve vodě by se mohl vyskytnout život. Callisto je zase velice silně bombardována asteroidy. Proto má taky veliký počet impaktních kráterů.
Všem těmto čtyřem měsícům se přezdívá Gallileovské měsíčky. Objevil je totiž italský astronom Gallileo Gallilei.

Io

Callisto

Ganymed

Europa